Literatura, hudba a filozofie mě provázejí celý život a promítají se do poetiky světelných výstav, které tvořím.

Já myslím, že nejde o čas, ale většinou o obyčejné lidské rozhodnutí.

Světlo vnímám v mnoha rovinách, od té symbolické, která nás provází od stvoření, až po světlo, které pro nás Evropany představuje jasnost, harmonii, uměřenost a poznání.

Světlo je pro mě synonymem života a v různých podobách mě provází celý život.

Podnikání je rozhodnutí převzít odpovědnost za sebe i druhé, každodenně celý rok.

Chceme pokračovat v našich projektech světelných výstav i další výzdobě měst a obchodních center.

Problematika světelného znečištění je poměrně dobře implementována do různých vyhlášek a nařízení, ale hlavně za posledních pár let doznala značného vývoje.

Mladí profesionálové přinášejí do firmy energii, otevřenost novým technologiím a schopnost rychle se adaptovat na měnící se trendy v oboru.

We would like (not only) to tell stories with our lights but also connect and bring people together.

Ale přípravy probíhají v první polovině roku, nejpozději tak do září.

Inspirací je život sám, svým založením jsem lyrik a od dětství mám potřebu něco psát, vymýšlet, tvořit. Když práce baví, přestává být povinností a stává se radostí.

Největší tajemství svého úspěchu vidím v odvaze a tvořivosti neboli vášni a lásce, ve vztahu k lidem, umění, životu. A schopnost improvizovat.

„Dvacet let jsem učila literaturu a filozofii na gymnáziu Arabská v Praze. Měla jsem za totality kontakt s disentem, takže jsem po revoluci měla načteno.

Přerod z malé firmy na větší vždy znamená zásadní organizační úpravy. Museli jsme nastavit nové procesy a vlastně vybudovat další úroveň fungování.

Srdce Evropy. To je název úchvatného projektu, který v Praze prostřednictvím světelných instalací symbolicky propojí evropské země. Interaktivní stezka představí dominanty jednotlivých států a nabídne pohled na evropanství jako na neustálý proces utváření společných hodnot. O výstavě, která naváže na předchozí úspěšné projekty společnosti DECOLED v Česku i zahraničí, jsme si povídali s majitelkou společnosti a inspirativní dámou Evou Poláčkovou.

Když jsme s manželem v roce 1997 zakládali firmu, měli jsme jen velké nadšení, chuť něco tvořit a pár metrů čtverečních prostoru v garáži. Vyráběli jsme ručně, každý projekt byl dobrodružstvím.

Letošní příběh věnujeme Evropě – našemu společnému domovu. Rádi bychom připomněli, co jej utvářelo a co nás spojuje.

Stále více rozšiřujeme v našich světelných výstavách interaktivnost a rozvíjíme ve veřejném prostoru edukativní prvky.

V naší společnosti nevnímáme zásadní rozdíly mezi generacemi, neboť umělecká tvorba spojuje často odborníky různých profesí bez ohledu na věk.

Loňský rok potvrdil některé úvahy, a tak trochu příslovečně jako by nás naše cesty vedly od Košic až k Atlantiku a od Dublinu po Jaderské moře – za dveřmi jako by čekaly další dveře, které je třeba…

Myslím, že lidé hledají vlídnější atmosféru a bližší kontakt. Oceňují tak vlastně pružnější interaktivitu a komunikaci.

Myslím, že čtyřdenní pracovní doba musí odrážet skutečný stav celkové kondice ekonomiky a být racionálně podložena. A to nejen ekonomicky, ale antropologicky či v celkovém kontextu.

Jako podstatný předpoklad pro vykonávání jakékoliv činnosti považuji autenticitu.

Odmítám využívání technologií bez obsahu, upřednostňuji příběh nad formou.

Je Štědrý den, vše už se chystá, pomyslil Vítek si netrpělivě a šel se podívat do spíže, jestli už jsou všechny krabice plné…

Strom je nazdobený v tradiční barevnosti a stylistické jednoduchosti českých Vánoc.

Naše produkty nejsou jenom průmyslovým výrobkem, některé aspirují k tomu, stát se i uměním.

Obvykle svou výzdobu moc neměním, dávám přednost příjemné atmosféře a eleganci, a tak neměním barevné kombinace v interiéru ani z důvodu Vánoc.

Dnes vím, že podnikání vyžaduje tvořivost, organizační schopnost a odvahu a to, v čem nebo s čím podnikáte, je vlastně tak trochu nepodstatné.

Světlo je asi tak nějak mým osudem… Podobenství o jeskyni jsem ráda přibližovala studentům přes 20 let, a když jsem se rozhodla opustit školu, což bylo pro mě nesmírně zásadní a těžké rozhodnutí, tak…

Nechceme jen vyprávět, rádi bychom naše výstavy propojovali světlem a sbližovali různá místa ve světě. Potřebujeme světlo metaforicky i jako zdroj a cestu… Chceme dělat svět vlídnější.

S trochou nadsázky světlo je příčina i cesta a v tomto smyslu bychom se měli o něj starat.

Myslím, že vánočně oblečená Praha byla autentická. Jednoduchá, vznešená, ale i díky tramvajím a popelářským vozům hravá, prostě obsažná a citlivá, v celkovém dojmu přívětivá.

Práce je činnost, ve které trávíme značnou část života, a měla nám poskytnout obraz, kým jsme pro společnost. Pokud se záměry potkají s očekáváním, tak jsme asi na dobré cestě.

Přes všechny důsledky předešlých nepříznivých let rozšiřujeme a rosteme na všech úrovních.

V dnešní rozbouřené době jsme se tematicky zaměřili na návrat domů. Tedy někam, kde je nám dobře, kde je bezpečno. Symbolika parku by tak měla připomínat cestu.

Tak jako každá rodina, každý domov má svůj styl, tak světelné uspořádání bude odrážet podobný řád, charakter těch, kteří domov tvoří.

Dovolte, abych nejdříve poděkovala za pozvání na dnešní setkání i podporu Asociaci drobných a malých podniků a živnostníků.

Jakmile jednou učiním vnitřní rozhodnutí, nezpochybňuji jej. Možná až teď po letech jsem si svou volbou potvrdila, co jsem tušila.

S obavami jsme po čase covidové a energetické krize vyhlíželi podobu letošních Vánoc.

Už od doby Aristotela je předobrazem umění jako světa vytvořeného svět stvořený, jehož dynamika napětí a uvolnění zakládá i principy umělecké tvorby. Dějiny umění jsou pak svědectvím, jak se k tomuto pravidlu vztahovaly s různou mírou interpretace jednotlivé obory estetického vnímání. Některé rytmy pak najednou povstanou samy ze sebe a žijí si svým životem, než se stanou příkladem, mírou...

V době distančního života, kdy umlklo slovo, hudba i tanec, se stává světlo nejen metaforou, ale nadějí.

Vrchlabí, Horažďovice, Jičín. Tři města, kde svěřený veřejný prostor zkrášlují vánoční výzdobou, která si stále více pohrává s metaforikou, poezií, nadsázkou, aniž by devalvovala obsah vánočního…