Odpovědi na otázky časopisu SVĚTLO, červenec 2024.
Se světlem pracujete, světlu věnujete i pozornost ve své edukační činnosti či osvětě, pravděpodobně se jím zabýváte i v době jeho přirozeného dostatku, už chystáte letošní Vánoce?
S trochou nadsázky světlo je příčina i cesta a v tomto smyslu bychom se měli o něj starat. Pečovat o ten dobrý zdroj a rozšiřovat citlivě a s respektem k prostředí v dalším využívání, neboť dynamiku života nezastavíme. Můžeme ji vyvažovat a vlastně tak trochu umně zasazovat vznikající příležitosti do nových souvislostí. Samozřejmě že přípravy na Vánoce dnes už začínají nejen po Vánocích, ale některé projekty vyžadují přípravu delší než rok, zejména při dnešním stavu surovin a logistiky. Stále více ale rozšiřujeme naši působnost o delší období, nejen vánoční, a dokonce zvažujeme i celoroční využití, zejména v případě světelných výstav.
Můžete trochu vysvětlit, co je světelná výstava a jak vlastně vznikla, byli jste inspirováni nějakými podněty ze světa?
Tak jak se mění svět a místo do jednoho obchodu chodíme do velkých obchodních center, tak dnes světlo, tedy slavnostní a vánoční, nevyužíváme jen na osvětlení stromku, ale měst a stále větších prostor. Neboť světlo se stalo významným architektonickým prvkem a dotváří prostor našich domovů i veřejných míst. Logicky přirozený proces odpovídá mnoha jiným i v dalších oborech. My jsme už několik let pořádali u nás, ve Vánočním dvoře v Dobrovízi, setkání s partnery a přáteli, a přirozeně časem vznikala stále propracovanější scénografie, mimochodem výzdoba do některých OC s výpravným příběhem nás prověřila, tak jsme si řekli, že bychom mohli zkusit rozšířit radost ve větším prostoru, a tak vznikla Světla vyprávějí a letos už budou vyprávět v mnoha zemích Evropy od Košic po Atlantik a od Dublinu k Jaderskému moři.
Je možné tolika místům vytvořit námět, nebo zpracováváte přejaté příběhy? Jak náročné je takovou výstavu zajistit, zejména v jiné zemi?
Snažíme se být originální a nepřejímáme jiné příběhy. Dokonce máme poptávky z tohoto důvodu právě na naše výstavy, neboť chceme zachovávat spíš obsahovou výpravnost v jednoduchém ztvárnění, mám na mysli barevnost, preferujeme pouze bílé barvy s výjimkou funkčního využití technologických postupů, které změnou barvy něco konkrétního sděluje. Ráda bych letos světly nejen vyprávěla a propojovala, ale pohádkovou postavou, která se teprve narodí a bude takovým průvodcem v čase a prostoru, jednotlivá místa sbližovala. Samozřejmě zajištění výstav v zahraničí je náročné ve všech směrech, od administrativy až po konečnou realizaci. Ke zkušenostem s kulturní odlišností přibývají i praktické z různých přístupů a postojů.
Kterou výstavu byste doporučila neboli kolik světelných výstav vlastně chystáte, třeba v České republice?
To je velmi těžké říct, každá bude tematicky odlišná, takže svým způsobem všechny jsou nějak či pro něco zajímavé. Někomu může konvenovat menší prostředí zámku, někdo se rozjede raději podívat na futuristický příběh do Ostravy… Pro mě je každá tak trochu jako vlastní dítě, těším se na vesmír i život na hradě, na světelnou operu či na pohled do budoucnosti, ráda promýšlím další souvislosti, takže z toho důvodu se těším například i na Vánoce u Sisi v maďarském Gödöllő. Doufám, že pozoruhodná bude i výstava o vesmíru, kterou chystáme v partnerské spolupráci s hvězdáři a snad se nám podaří hravě a zábavně prostředkovat zajímavé informace a využít i interaktivně některé poznatky. Jinak ještě stále dojednáváme instalace, ale celkově u nás či v blízkém okolí za hranicemi by mělo být kolem 10–15 světelných výstav, minimálně dalších 10 v zahraničí.
Nenarážíte na nějaké bariéry v podobě obav ze světelného smogu či obecně vnímání takových světelných projektů?
V rozhovoru se světlaři i hvězdáři, se kterými jsem se v rámci svých podcastů setkala, byla nalezena jakási shoda – svítit dobře. Ano, jako se všemi nástroji se dá zacházet i se světlem, a většina odborné obce to chápe. Musím říct, že takto na naší straně chápe i partner, poptávka je veliká. Samozřejmě i světlo se může stát politikem jako cokoli jiného na světě. Ale naštěstí převládá touha využít třeba odložený prostor pro nové využití, nejen ekonomické, ale i tvůrčí a sociální. Po covidu žijeme v jakési připravenosti ponechat si externí prostor pro možné setkávání. (Dobrá nálada ve společnosti by také měla patřit do sféry péče našich politiků. Nezajišťovat, ale nemařit ji, byť třeba jen pokrytecky. Těší mě, že tyto souvislosti si v lokální politice mnozí uvědomují.) Mám radost ze zájmu z celého světa, nikoliv pouze pro zajištění další výstavy, ale pro způsob našeho vnímání a vlastně i způsobu výroby. Právě to ocenění citlivého zasazení do prostředí je pro nás největší výzvou.