Odpovědi na otázky serveru Žiju.cz, duben 2026.

Eva Poláčková opřená o dveře kabrioletu

1. Loňská sezóna pro vaši firmu znamenala obrovský rozmach – rozsvítili jste 22 expozic po celé Evropě. Co považujete za svůj největší profesní i osobní triumf?

Velkou radost mi udělala výstava „Srdce Evropy“ v pražských Žlutých lázních. Nejenže se stala jednou z nejnavštěvovanějších expozic v Praze, ale svou návštěvností dokonce předčila i náš první ročník. Tato výstava měla za cíl poodhalit jakousi duchovní architekturu Evropy a připomenout nám, že evropanství je živý proces, který každý den utváříme svým životem a přístupem k druhým.

Byla jsem také potěšena, když naše vánoční výzdoba na Staroměstském náměstí zaujala americkou CNN. V reportáži na počátku adventu zmínili pražské trhy a pražský vánoční strom jako jedno z nejkrásnějších míst na světě. Věřím, že můj profesní triumf je stále přede mnou, protože pro každou tvořivou práci platí stále znova a znova. A za tu příležitost jsem osobně neustále vděčna.

2. Ve svých projektech často skloňujete slovo „příběh“. Je pro vás světlo víc než jen technický obor?

Světlo vnímám v mnoha rovinách, od té symbolické, která nás provází od stvoření, až po světlo, které pro nás Evropany představuje jasnost, harmonii, uměřenost a poznání. Od tohoto symbolického významu se pak přirozeně dostávám k technickému provedení, kdy světlo využívám jako nástroj. Velmi mě těší, pokud naše instalace přinášejí i určitý druh poznání nebo ponaučení. Často se stává, že lidé v městech, kde žijí, poprvé skutečně vnímají místní historii až ve chvíli, kdy ji nasvítí naše výstava. Světlo pro mě tedy není jen prostředkem k osvětlování prostoru, ale v přeneseném slova smyslu i osvícení. Jako naše moto, světlo je počátkem i cílem.

3. Kam směřují vaše další kroky? Vaše vize už zjevně překračují hranice našeho kontinentu.

Mám velkou radost z našich dvaadvaceti evropských výstav, ale přiznám se, že se už začínáme rozhlížet i po dalších kontinentech. Letos v létě nás čeká velká výstava v Londýně a věřím, že se nám postupně otevřou i další evropské trhy. Rozšiřujeme spolupráci v Chorvatsku, Švýcarsku, Rumunsku atd. Skutečnost, že naše práce dokáže oslovit svět, nám potvrdil veletrh ve Frankfurtu. Naše instalace vzbudila upřímný zájem u návštěvníků ze všech kontinentů, od Ameriky a Mexika přes Austrálii až po Dubaj či Katar. Těším se, kam nás nové výzvy zavedou.

4. Jak se vám daří propojovat svět byznysu s poezií a filozofií, kterou jste dříve učila? Zdánlivě jde o nesourodé světy…

Možná to tak může působit, ale pro mě oba tyto světy úzce souvisí, oba totiž vyžadují tvořivost jako základní životní princip. Když jsem se rozhodla prověřit svou vlastní tvořivost v praktickém životě a vstoupit do podnikání, byl to pro mě zlomový okamžik, za který jsem dnes ale vděčná. Umožňuje mi totiž přenášet znalosti a zkušenosti ze světa literatury, filozofie a umění do hmatatelné reality.

Do našich světelných výstav se snažím vkládat jakousi „poetiku ducha“. Věřím, že tímto způsobem můžeme přispět ke kultivaci veřejného prostoru, do kterého vstupujeme, a vytvořit v něm místo pro zastavení, radost a vzájemnost.

5. Jakou stopu byste chtěla ve městech i v lidech zanechat za pět let?

Přeji si, aby naše projekty i nadále rozšiřovaly tento fenomén a mířily od prostého osvětlení k vnitřnímu osvícení. Chci, aby svět kolem nás byl díky naší práci o něco vlídnější, a moc bych si přála, aby se lidé díky našim příběhům cítili propojeni s historií míst, kde žijí, i mezi sebou navzájem.

Jakou konkrétní podobu to bude mít za pět let? Na to se upřímně těším. Jsem připravená přijímat všechny budoucí výzvy s otevřenou myslí a srdcem v radostném očekávání.

Vyšlo: Žiju.cz, 3. května 2026.